Procházky městem

SOPKA HOMOLKA

Pokud je vysloven termín „přírodní varhany“, či „kamenné varhany“, téměř každý ví, co si může pod těmito slovy představit – čedičový útvar, který díky své sloupcovité odlučnosti vytváří dojem zkamenělých píšťal skutečných varhan. To je také důvod ochrany tohoto, jinak spíše bezvýznamného kopečku.

Po silnici směřující do obce Chodov dojdeme ke staré hájovně. U ní jsou k vidění drobné kamenné památky posbírané v bečovských lesích. Jedná se o smírčí kříž, boží muka a epitaf. Bohužel bližší informace o těchto předmětech nejsou dostupné. Z tohoto místa je to k cíli výletu už jen kousek. Ze silnice u hájovny odbočíme vpravo na lesní cestu a vystoupáme k první křižovatce (po pravé straně je závora), vydáme se přímým směrem. Na druhé křižovatce, která následuje po asi 50 metrech, zahneme vpravo k lesu. K Homolce dojdeme po asi 100 metrech. Pod kopečkem je umístěno upravené posezení s informační tabulí. S tímto místem jsou spjaty dvě pověsti. Jedna říká, že stojíte u sídla zlé kouzelnice, která proměnila v kámen svatební průvod trpaslíků. Zkamenělé trpaslíky lze vidět v okolních lesích Bečova v podobě bizarních skalních solitérů. A druhou pověst vám neprozradím. Právě s ní se můžete seznámit na zmiňované tabuli pod Homolkou.  Příležitost nesmírně zbohatnout má každý, kdo se o štědrovečerní noci, během půlnoční mše sloužené v bečovském kostele sv. Jiří vydá na Homolku. Homolka se otevírá ve chvíli, kdy se rozezní zvony ve věži kostela. Uvnitř hory čeká obrovský poklad. Ale pozor! S posledním úderem zvonu se Homolka zase na rok uzavře. Pro hledače pokladů má Homolka připravený jeden poklad téměř celoročně. Po pravé straně kopce se vine úzká, nenápadná pěšinka. Neváhejte a vydejte se po ní, protože na jejím konci vás čeká úchvatný zážitek. Ačkoliv se vrcholek Homolky nenachází v žádné závratné výšce, přesto převyšuje špičky stromů v okolí. Otevírá se vám pohled do hlubokého údolí řeky Teplé. Vzhledem k tomu, že veškerá lidská sídla jsou zastíněna hustými lesy, díky zvlněnému terénu a malé vzdálenosti od vrcholku stromů, si budete připadat jako na vlnách zeleného oceánu (skoro jako na špici Titaniku).

BEČOVSKÉ LESNÍ RYBNÍKY

Uvnitř kompaktního lesního celku rozkládajícího se mezi Bečovem, Hlinkami a Odolenovicemi se nachází tři kaskádovité extenzivně obhospodařované lesní rybníky. Celá soustava zachovalých mokřadních společenstev je biotopem řady vzácných druhů rostlin a čistá voda rybníků poskytuje útočiště raků a střevlí.
Jedná se o krajinářsky velmi hodnotný celek. V okolí stojí četná žulová skaliska a nejpozoruhodnější je Psí skála.

Relativně vysoká nadmořská výška a omezeně propustné podloží vytvářejí vhodné podmínky pro rozvoj podmáčených smrčin a smrkových olšin s drobnými rašeliništi. Rašelinná společenstva se vytvářejí i na březích všech rybníků kaskády. Samotné vodní plochy jsou málo úživné a napájené čistou vodou. Tyto faktory spolu s nízkou rybí populací umožňují existenci bohatých populací raka říčního a střevle potoční. Oba tyto druhy jsou indikátory nejkvalitnějších vodních ekosystémů. V území se vyskytuje i řada vzácných druhů obojživelníků - čolek horský, čolek obecný, skokan zelený, skokan hnědý a další druhy. Obojživelníky pak zde loví pravidelně čáp černý a volavka popelavá.  

V mělkých zrašeliněných okrajích rybníků se vyskytují hmyzožravé bublinatky. Kromě poměrně časté bublinatky jižní zde najdeme i vzácnou bublinatku menší. Lapací systém bublinatek tvoří drobné měchýřky, které podtlakem vsávají drobné plovoucí korýše, třeba buchanky, které o měchýřek zavadí.
Unikátním biotopem na západním okraji lokality jsou vlhké obnažené písčité svahy s bohatým výskytem plavuní. Roste zde celkem 6 druhů těchto vzácných rostlin, což jen tak někde neuvidíme. Spolu s nimi se zde hojně vyskytuje další hmyzožravá rostlina - tučnice obecná. Její lapací systém je vyloženě pasivní, chytá hmyz lepkavým povrchem listů bez aktivního pohybu. Zdejší populace je však na pokraji zániku, přestože se ještě před pár lety jednalo o největší v celém Slavkovském lese.

Zdroj informací: www.cestovani.kr-karlovarsky.cz

Vzdálenost od Komtesy: 3 km

ŠIBENIČNÍ VRCH

První zastávka na této stezce je u radnice města a dále vede návštěvníky částečně původní cestou vedoucí k šibenici kolem kostela sv. Jiří a Zlatého vrchu. Celkem je na trase osazeno 5 informačních panelů. Celá trasa je dlouhá asi jeden kilometr. Stezka využívá vzácně zachovalých a archeologicky prozkoumaných reliktů historické šibenice, kterých se na našem území dochovalo do dnešních dob jen několik. Torzo kruhové šibenice je průměru 4,8 metru. Šibenice je datována do období 16. – 18. století.

Hrdelní právo získal Bečov roku 1399 v rámci dalších městských výsad a zřejmě hned poté vznikla jednoduchá dřevěná šibenice. Právo útrpné a výkon trestů zajišťoval v 17. – 18. století pravděpodobně kat z Jáchymova. V 16. století bývalo vězení pro poddané zřejmě v hradu, další zmínka udává, že v 17. – 18. století se tyto prostory nacházely někde u hradeb. Šibenice v Bečově ztratila svůj význam po roce 1765, kdy bylo městu odňato hrdelní právo. Tyto objekty byly zpravidla bořeny v závěru 18. a v 19. století.

Vzdálenost od Komtesy: 500 m

BEČOVSKÁ BOTANICKÁ ZAHRADA

Krajina Bečovska je ojedinělým příkladem kulturní krajiny s vlastní identitou, v níž se prolínají specifické krajinné prvky, výskyt zajímavých a ohrožených druhů rostlin a živočichů a doklady několika staletí kontinuální kulturní činnosti člověka. Areál bečovské botanické zahrady je umístěn v ohybu řeky Teplé. Prostorem protékal vodní náhon zásobující nejen mlýny za mostem, ale především parkový Korunní rybník.

Alpinum a botanická zahrada v Bečově nad Teplou byly založeny nákladem bečovského panstva, rodu Beaufort-Spontin. Samotná historie alpina se začala psát až po vzniku Československé republiky. Výrazným impulsem, kromě botanických zájmů bečovské vrchnosti, byla především provedená pozemková reforma, která donutila některá vrchnostenská zahradnictví ukončit svou činnost či se přetransformovat a přizpůsobit novým podmínkám. Podle plánů bečovského vrchnostenského zahradníka Jana (Johanna) Koditka bylo v letech 1918 - 1935 na západním konci města (cca 1 km od zámku a hradu) založeno nové zahradnictví, alpinum, trvalková sbírková zahrada a přírodně krajinářský park.

K rozhodnutí vybudovat sbírkové okrasné zahrady tak došlo za posledního trvale v Bečově žijícího, majitele Judr. Jindřicha, 5. vévody a knížete z Beaufort-Spontin a jeho ženy Marie. Komtesa Marie Adelheid Silva Tarouca se narodila 26. června 1886 v Trmicích a zemřela 12. července 1945 v Bečově nad Teplou. Za Jindřicha se provdala 3. února 1910 ve Vídni. Otcem Marie byl hrabě Arnošt Emanuel Silva Tarouca, zakladatel průhonického parku a propagátor introdukce cizokrajných rostlin. Rodičovská příbuznost mezi hrabětem Silva Taroucou a Marií Beaufort-Spontini vedla k vzájemné spolupráci i na poli přírodovědném. Silva Tarouca byl ve svém parku u řady taxonů prvním pěstitelem v republice a „Alpínum“ v Bečově sloužilo taktéž pro pokusy s introdukcí a zaváděním rostlin do evropských poměrů.

Majitel bečovského panství si přál vybudovat nejprve moderní zahradnický podnik se skleníky, zeleninovou zahradou, okrasnou a lesní školkou. Vybrán byl tedy údolní pozemek o velikosti 2,5 ha, deset minut chůze od zámku. Zadání se úspěšně zhostil vrchnostenský zahradník Jan Koditek. Už během provádění výstavby zahradnictví měl vévoda přání získat i sousední, hospodářsky nevyužívaný svah, a celé dílo rozšířit. Svah o velikosti 19 ha byl v letech 1925 a 1927 zakoupen a započala příprava projektů.

Jan Koditek tak po celou dobu svého života utvářel skalnatou stráň a nivu řeky Teplé ve velkolepě pojaté alpínum a sbírkový park. Přesuny hmot vytvořil systém zábran před záplavami, vodní nádrž a dramaticky ztvárněný terén. Citlivě využil místního materiálu, upravil vodní režim pramenišť a s využitím rostlin docílil efektních kompozic (barevnou škálou opticky zvětšil a prosvětlil prostor, vytvořil tajemná zákoutí i triumfální pohledy). Rozvětvená síť cest byla lemována ucelenými kolekcemi rostlin různých světadílů. Rostlinná složka byla doplněna prvky drobné zahradní architektury (odpočívadla, altány, vyhlídky). Dodnes návštěvníka ohromí množství pozůstatků cest a ohraničených záhonových skupin. Preciznost provedených prací byla podepřena dokonalým informačním systémem.

K samotným výsadbám bylo přistoupeno v roce 1927, přičemž byly rozděleny do 36 oddělení. Na začátek bylo osázeno 300 druhů, od každého druhu byly sázeny dva kusy. Každý rok byly další a další rostliny dosazovány, takže v roce 1931 již v zahradě rostlo 321 rostlinných rodů v 1005 druzích. Ve stejném roce pak vznikla ještě část zvaná „alpská louka“, kde bylo vysázeno dalších téměř 300 druhů. Započato bylo i s výsadbou mokřadních rostlin, pro něž byl tvořen speciálně míchaný substrát z rašeliníku, rašeliny a lesní hrabanky. Pro vápnomilné rostliny bylo přidáváno vápno, neboť základní surovinou všech substrátů byla zvětralá žula. V roce 1929 nechal, vzhledem k úspěšnému hospodaření zahradnictví, vévoda vybudovat na zámecké terase nový, na svou dobu nejmodernější skleník.

Vzhledem k tomu, že rostliny byly dále množeny a kultivovány, bylo již koncem roku 1932 připraveno přibližně 10000 ks rostlin k prodeji. Vzhledem k věhlasu sbírky, tak byla díky prodeji rozmnožených rostlin možná alespoň částečná návratnost vložených investic a došlo též k zajištění financí na samotný provoz zahradnictví a tím zajištění soběstačnosti celého zařízení. V roce 1934 byly dokončeny poslední kamenné stavby a provedeno poslední rozdělení skupin rostlin. V tomto roce byl vypracován základní plán skutečného stavu, který byl pravidelně aktualizován. Vytvořen byl tedy soupis rostlin s jasným číslováním, plánkem výsadby a krátkým popisem. Aktualizován byl i seznam zahynuvších rostlin s popisem příčiny zahynutí. Tento dokonalý systém značení v plánech a přímo v terénu, eliminoval možné záměny popisů, čemuž docházelo při jarních a letních pracích či vlivem nepříznivých povětrnostních podmínek.

Po roce 1945 se vlastníkem veškerého bečovského beaufortského majetku stal Československý stát. Zahradnictví přešlo pod státního správce a později z něj byl vybudován komunální podnik, který postupně upadal, až zanikl a plochy zahradnictví převzalo výrobní družstvo a zastavělo dílnami, halami, manipulačními plochami a kotelnou. Osud alpína a parkových částí byl v té době nejistý. Již odchodem vévodských zahradníků došlo k absenci jakékoliv péče o sbírkové části zahradnictví a tento stav přetrval do roku 2005. Došlo k ohromné exploataci rostlin jejich přenášením do soukromých zahrad.

Dnes je botanická zahrada pro Vás otevřena celoročně od svítání do soumraku. Vstup do areálu bývalého Beaufortského alpina, Rybniční zahrady a volnočasového areálu je možný pouze vstupní brankou z ulice Tovární u výrobního areálu Elektro v.d.. Otevření branky zajišťuje ostraha objektu, kterou nejdete ve vrátnici  Elektro v.d. (vlevo od branky).

Zdroj informací: www.becovskabotanicka.cz

Vzdálenost od Komtesy: 1,5 km

HRAD A ZÁMEK

Nejstarší částí areálu je unikátně dochovaný gotický hrad z počátku 14. století. Nejcennějším interiérem je hradní kaple Navštívení Panny Marie, jejíž vnitřní stěny jsou pokryty výmalbou z poloviny 14. století. Zároveň je to místo, kde byla roku 1985 nalezena mimořádná románská zlatnická památka – relikviář svatého Maura.

Na hrad navazuje klasicistně upravený Pluhovský palác s renesančním jádrem. Areál uzavírá barokní zámek z počátku 18. století. Uvnitř je možné absolvovat dva prohlídkové okruhy: jeden věnovaný osudům a restaurování relikviáře svatého Maura s jeho prohlídkou, druhý nabízí zámecké interiéry (salóny, kapli, knihovnu). Oba okruhy jsou v nabídce také ve variantách přizpůsobených dětem.

Vzdálenost od Komtesy: 1, 5 km

OKRUŽNÍ TRASA CENTREM MĚSTA

Začínáme u Bečovské botanické zahrady.

"Mezi díla, jejichž výsledek je ovlivněný především časem a soustavnou,  nikdy nekončící péčí, patří díla zahradní a krajinářské architektury. O jejich kráse, proměnách, dynamice a pomíjivosti toho již bylo konstatováno a napsáno mnoho. Stavebník může své dílo vidět v plné kráse téměř okamžitě, ale zahradník a milovník přírody si na výsledky snažení musí počkat. K takovým dílům řadíme i bývalé Beaufortské alpinum v Bečově nad Teplou..." 

Sbírková zahrada byla založena za posledního majitele panství Heinricha Beaufort-Spontin a jeho ženy Marie Silva-Tarouca. Otcem Marie Beaufort byl hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca, zakladatel Průhonického parku. Zadání vybudovat sbírkovou zahradu se úspěšně zhostil vrchnostenský zahradník Johann Koditek, který se netajil tím, že: "když není jisté, zda se stát bude starati o dílo jeho excelence Silva Tarouci, chci založiti takové alpinum, které co do velikosti a výčtu druhů předčí průhonické alpinum."

V letech 1925–1927 byl zakoupen nevyužívaný svah o velikosti 19 hektarů. Expozice byly věnovány kolekcím rostlin různých světadílů. Samozřejmostí byly prvky drobné zahradní architektury jako odpočívadla, altány a vyhlídky. V roce 1931 již v zahradě rostlo 321 rostlinných rodů v 1005 druzích většinou po 3 exemplářích. Ve stejném roce pak vznikla ještě část zvaná „alpská louka“, kde bylo vysázeno dalších téměř 300 druhů. Každoročně byl aktualizován soupis rostlin s jasným číslováním, plánkem výsadby a krátkým popisem. Staří zahradníci si museli poradit s nepříznivými podmínkami lokality a byli nuceni k různým experimentům.  

Od 2. světové války do roku 2005 byla zahrada téměř bez jakékoliv údržby. Do obnovy zahrady se však zapojila Základní organizace ČSOP Berkut. Ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, Správou státního hradu a zámku Bečov, Městem Bečov, Správou CHKO Slavkovský les i Lesů ČR byla zahájena rekonstrukce zahrady.

V areálu zahrady se dodnes zachovala řada cenných vzrostlých jehličnanů – jedlí, jedlovců, douglasek i smrků. Ze zdejších vzácných listnatých dřevin stojí za zmínku zmarličník či korkovník amurský, tzv. Korkovník pana Koditka, který je „Stromem hrdinou“ České republiky pro rok 2006.

Naproti přes řeku se nachází soubor několika kulturních památek tvořících nádražní areál. Nejzajímavějšími stavbami celého komplexu jsou objekty drážní vodárny, točny a vodního jeřábu. Tepelská dráha patří k nejkrásnějším v Čechách. Cestujícím nabízí výhledy na neporušenou krajinu Slavkovského lesa a mnoho technických řešení náročného terénu - 44 mostů (Doubský most uchvátí výhledem na Karlovy Vary) a 7 tunelů.

Dále budeme pokračovat po asfaltové silnici vedoucí podél břehu řeky Teplé. Asi po 200 metrech mineme most, kde se nachází monumentální kovářské dílo, které je výsledkem kovářského sympozia. Pokračujeme stále po téže silnici a za dalších 400 metrů, opět u kovářské skulptury, se vydáme po schodišti vzhůru. Po pravé straně schodiště se nachází pozůstatek židovského synagogy.

Nejstarší doklad o židovském osídlení v Bečově pochází již z doby vlády Jana Lucemburského, a tudíž zdejší židovská komunita zřejmě patřila k nejstarším v západních Čechách. Nejpozději od 17. století byly domy bečovských židů seskupené pohromadě ve zvláštní židovské ulici (dnes ulice Poštovní). S náměstím bylo toto ghetto propojeno na severní a jižní straně dvěma průjezdy v měšťanských domech. V souvislosti se zrušením židovských ghett nastal postupný zánik židovské komunity v Bečově nad Teplou, přesto ve výhradně katolickém městě byli židé do 20. let 20. století nejvýznamnější náboženskou menšinou. Od této doby ustaly i pravidelné bohoslužby a v roce 1932 byla synagoga kvůli statickým poruchám zbořena. Zachován zůstal jen mohutný vyzděný taras, nad nímž se dnes nachází plocha parkoviště.

Na vrcholu schodiště zahneme kolem dalšího kovářského díla vlevo a projdeme průjezdem v penzionu (původním vstupem do židovského ghetta). Ocitli jsme se na náměstí - po levé straně vidíme zámek a vpravo mohutnou budovu bývalého okresního soudu, dnes sídlo muzea historických motocyklů a hraček.

Muzeum historických motocyklů v Bečově nad Teplou nabízí ukázku více jak 50 kusů historických motocyklů, dále historická jízdní kola a motocyklové motory. V expozici jsou k vidění takové unikátní stroje jako např. první vyráběný motocykl značky DKW, PUCH 500 se čtyřpístovým dvouválcovým motorem, Schűttoff 500 OHV a další výjimečné motocykly. V prvním patře muzea je instalována expozice dřevěných hraček, rodinných loutkových divadel a loutek.

V téže budově se nachází též malá expozice muzea žehlení a praní představující na 300 tematických exponátů.

Kousek se vrátíme a hned za kašnou zabočíme vpravo, dojdeme o ulici výše - do Kostelní ulice. Jistě vás zaujme bohatě zdobený barokní dům - dnes sídlo městského úřadu a na ploše před radnicí sloup se sochou Panny Marie Immaculaty, který byl postaven roku 1680 nákladem tehdejšího majitele panství Janem Adamem Questenberkem. Sloup byl v 90. letech restaurován, dnes je na jeho vrcholu pouze kopie původní sochy, originál můžete vidět ve vstupní chodbě radnice.

Od radnice zahneme vpravo a stoupáme Kostelní ulicí ke kostelu svatého Jiří, který byl postaven v letech 1763 - 1767 po rozsáhlém požáru města na místě starších staveb. Interiéry jsou vesměs vybaveny zařízením zhotoveným místními umělci a řemeslníky. V roce 1834 byl chrám modernizován (což dokládá letopočet nad vstupním portálem), dnes rokokový interiér. Vchod do kostela lemuje kované oplocení  s plechovými reliéfy Krista, Panny Marie, svatého Jiří a svatého Michaela z roku 1926. 

Okolo kostela se do roku 1862 nacházel hřbitov, po jeho zrušení byl prostor osázen kaštany. Dnes nabízí pěknou vyhlídku na zámek a na Plzeňskou silnici. Hned vedle kostela je budova barokní fary z roku 1760. Okolo stromořadí památných lip dojdeme na Toužimskou silnici. Zde se  můžeme rozhodnout, zda budeme pokračovat rovně vzhůru po naučné stezce Šibeniční vrch nebo vlevo na Plzeňskou silnici, kde můžeme asi po 200 metrech spatřit krásný památný buk, který patří k největším na Karlovarsku.

Od památného stromu se vrátíme zpět až na křižovatku, zde půjdeme stále rovně a za blokem rodinných domů u malého parčíku odbočíme vlevo k základní škole. Před školou uvidíme pomník obětem 1. světové války se 76 jmény padlých občanů města z roku 1932, který se nachází v místě bývalé školní zahrady. Pomník byl v roce 2015 restaurován.

Kolem základní školy a nákupního střediska dojdeme k základní umělecké škole Josefa Labitzkého. Město Bečov nad Teplou je městem hudební tradice. Již ve druhé polovině 17. století bylo v Bečově založeno početné hudební bratrstvo Collegium Musicum, které v roce 1883 sdružovalo 823 členů.

K nejvýznamnějším žákům místní hudební školy patří zejména Josef Labitzký, který se proslavil ve světě nejen jako koncertní mistr, ale i nadaný skladatel a později pak ředitel lázeňského orchestru v Karlových Varech.

Hudba zapouštěla v Bečově stále hlubší kořeny mezi nejširšími vrstvami obyvatel. A tak již 16. března 1887 byla otevřena v Bečově veřejná hudební škola s vyučovacím jazykem německým, která se pak rychle vyvinula v typ školy obdobný konzervatoři.

Vlastní stánek hudby, školní budovu s koncertním sálem, si Bečov vybudoval již v roce 1900. V roce 1913 byly instalovány dvoumanuálové koncertní varhany.

V roce 1995 byla výuka rozšířena o výtvarný obor.

Hned vedle ZUŠ roste mohutný památný dub, okolo kterého projdeme Novou ulicí a následně po schodišti zpět k řece. Pod schodištěm zahneme vlevo a již jsme na dohled výchozí pozice této procházky.

Vzdálenost od Komtesy k výchozímu bodu: 1, 5 km

Okružní trasa: asi 2 km

VYHLÍDKOVÁ MÍSTA

ALTÁNEK NA ZELENÉ

Krásný výhled na celé městečko včetně hradu a zámku.

Vzdálenost od Komtesy: 3 km

ALTÁNEK S VYHLÍDKOU NA HRAD

Ocitnete se ve stejné výškové úrovni přímo proti hradu, stačí si jen sáhnout…

Vzdálenost od Komtesy: 3 km

ZLATÝ VRCH

Vyhlídková terasa nabízí úchvatný pohled na celé městečko Bečov nad Teplou. Místo je doplněno monumentálním křížem se základnou tvořenou díly Mezinárodního kovářského sympózia 2017. 

Vzdálenost od Komtesy: 500 m