Velkou plochu Chebska zabírá Chebská pánev. Krajina je tedy mírně vlnitá, pokrývají ji převážně pole a louky. Typická je chebská hrázděná architektura, jejiž ukázky můžete nalézt v mnoha obcích této oblasti. Je zde mnoho pámátek nejen z okruhu lidové architektury, nýbrž též zámků, hradů, klášterů či poutních míst. Míra a kvalita dochovaných památek odráží mimořádný význam Chebska v dějinách. Výrazně jiný typ krajiny, připomínající spíše horský ráz, nabízí Ašsko, kam zasahují Smrčiny rozprostírající se převážnou částí v Německu. V této oblasti je skutečně krásná příroda. 

Naše pozornost bude věnována špičce České republiky. Cílem dnešního výletu je Aš a její pozoruhodná kamenná rozhledna na vrchu Háj. Upravené parkové okolí připomíná zašlou slávu rozkvětu městečka počátkem 20. století, kdy zaujímalo úpravností a čistotou veřejných prostranství přední pozice v rakouských zemích. Na tuto část historie navazuje současné město, v závěru putování Vás o tom přesvědčí moderní rozlehlé sportoviště. Vzhledem k délce trasy a atraktivitě můžete vyrazit na výlet i s dětmi. Cesta se dá zvládnout i s kočárkem, asi 400 m úsek od prvního pomníku k rozhledně je trochu krkolomnější, jedná se o zpevněnou lesní cestu. Schodišti, kterým stoupá modrá TZ k pomníkům, se můžete s kočárkem pohodlně vyhnout, o 250 m dále je štěrková cesta, která Vás na modrou TZ opět přivede.

Malé městečko na hranici České republiky vyniká překrásnou okolní přírodou. Jeho založení je kladeno do období 11. – 12. století. Zvláštností je, že se v historii jednalo o jediné území českých zemí, kde byl od 16. století dominantní protestantismus. Zatímco všude jinde zrovnoprávnil Toleranční patent (1781) nekatolíky, tak zde se ochrana práv týkala zejména katolické menšiny. Od konce 18. století se z městečka stala textilní velmoc. Mnoho historických budov bylo zničeno požárem roku 1814, a to včetně sídla Zedtwitzů, kteří vlastnili zdejší panství od roku 1400 do roku 1850. Díky počtu obyvatel vyššímu než 10 000, získalo sídlo roku 1872 status města. Největší úpadek Aše souvisí s poválečnou „obnovou“. Tehdy bylo během několika málo let zlikvidováno 60% domů. Osobně mám z Aše takový zvláštní pocit – žádné skutečné náměstí, žádné historické centrum. Celé město budí dojem jedné hlavní silnice s okolní málo zajímavou zástavbou. Nepříliš dobře promyšlená mohutná panelová výstavba započala v 60. letech a zasadila městu definitivní ránu.

Ideálním výchozím bodem by mohlo být parkoviště u muzea. Toto strategické místo nám umožní navázat nebo naopak zahájit cestu prohlídkou muzea, které je v provozu od roku 1892. Od 60. let 20. století se nachází v současné budově, která bývá často označována jako zámeček, ačkoliv jím není, pouze se nachází v místě vyhořelého zámku. Hlavním zdrojem obživy zdejšího obyvatelstva byl textilní průmysl, proto se od počátku muzeum soustředilo zejména na sběr souvisejících artiklů. Kromě toho je k vidění

 množství předmětů dokumentujících regionální vývoj. Při muzeu funguje také Společnost pro výzkum

 kamenných křížů, zároveň je zde vedena centrální evidence kamenných křížů a drobných památek České republiky. Určitě stojí za krátkou procházku také okolní muzejní zahrada, kde jsou rozmístěny různé zajímavé kamenné fragmenty – náhrobní kameny z bývalého evangelického hřbitova, hraniční a mezní kameny, kamenné nádrže a papírenské rozmělňovací kameny. Naleznete zde také památný strom Zedtwizův javor, který vyniká mezi zdejším porostem nejen stářím, nýbrž též pravidelně rostlou korunou. Zdejší zahrada je skutečnou oázou klidu. Ve vnější straně oplocení je zakomponován velký pískovcový reliéf Salva Guardia z roku 1724, který chránil město před pleněním a vypálením v případě válečného konfliktu a zároveň jej osvobodil od povinnosti ubytovávat vojska.

Hned naproti přes ulici se tyčí 48 m vysoká štíhlá věž novorenesančního katolického kostela sv. Mikuláše postaveného ve druhé polovině 19. století.

V obci musíte dále navštívit:

Z mého pohledu je nejkrásnějším prostorem města zástavba kolem radnice. Můžete zde vidět tyto objekty úzce související s historií města:

·         pomník Dr. Martina Luthera – jedná se o jediný památník tohoto významného církevního reformátora, zakladatele protestantismu, v České republice. Byl zhotovený roku 1883 při příležitosti výročí 400 let narození této osobnosti. Je to jediná památka, která zůstala netknuta po velkém požáru kostela (viz níže), ač se skulptura nacházela v jeho bezprostřední blízkosti (vzdálen 20 m).

·         evangelický kostel Nejsvětější Trojice – absolutní zánik této barokní stavby byl započat požárem roku 1960 v závěru právě realizované rekonstrukce, následně roku 1971 byla zbourána loď a roku 1978 následovala i věž. Tím přišla Aš o velkolepou dominantu (uvádí se kapacita 4 500 osob) dokumentující historický vývoj. Též zařízení svatostánku bylo mimořádné (ale bohužel nedochované) – barokní oltář z roku 1754, sochy Krista v životní velikosti, ve své době největší varhany v západních Čechách se 4 318 píšťalami, hrobka Zedtwitzů a další. Dnes je prostor pietně upraven za částečného použití stavebního materiálu kostela.

·         radnice – základ k současné podobě radnice položila rodina Zedtwitzů v roce 1733, poté co starší objekt nenávratně zničil požár. Ani následující budově se požár nevyhnul a zcela ji zničil. Současný objekt byl postaven v letech 1815-16 podle staršího projektu se změnou tvaru střechy a zvýšením o jedno patro. Na začátku 21. století byla budova rozsáhle adaptována a rekonstruována pro potřeby moderního úřadu.

·         pomník Johanna Wolfganga Goetha – jeho socha s minerálem v ruce dominuje kamenné kašně. Tento způsob ztvárnění velkého básníka, prozaika, geologa je ojedinělý na území Čech. Pomník byl instalován v roce 1932 ke stému výročí úmrtí této osobnosti a zároveň jako připomínka častých pobytů básníka v Aši (jeho zastávky v této oblasti jsou zaznamenány na podstavci sochy). Zároveň se v současnosti jedná o jeden z mála pozůstatků původní zástavby Aše.

A protože modrá je dobrá, vyrážíme po modré TZ na nepříliš dlouhou (1,5 km) pozvolna stoupající cestu končící výhledy z rozhledny na vrchu Háj. Jedná se o skutečně příjemnou lesní cestu, jejíž okolí je spíše upraveno jako městský lesní park. Původně na vršku těžili Zedtwitzové kámen používaný k výstavbě domů. Roku 1861 pozemky od hrabat zakoupila obec. Záměrem bylo místo kultivovat. Prvním krokem bylo zalesnění a úprava vycházkových cest, roku 1874 byla zahájena sbírka pro výstavbu rozhledny, která se měla stát vrcholem celého díla, realizace proběhla až roku 1903. Roku 1884 byl vrcholek doplněn ještě o nezbytný hostinec s ubytováním. Než dojdeme na vrchol, seznámíme se prostřednictvím soch nejdříve s Friedrichem Ludwigem Jahnem a později Theodorem Körnerem. Friedrich Ludwig Jahn (1778 – 1852) – otec gymnastiky, žil na přelomu 18. a 19. století, byl zakladatelem německého tělocvičného hnutí Deutscher Turnverband. Zavedl v gymnastice používání nového nářadí – hrazda a bradla. Jeho propagace tělocviku byla neoddělitelně spojena s nacionalizmem, díky tomu byly jeho myšlenky později zneužity Německým turnerským svazem. Dnes se jedná o dosti rozporuplnou postavu, myslím, že je nutné vnímat tuto osobnost v kontextu doby, ve které žil. Mojí myšlenku může potvrzovat i fakt, že po 2. světové válce jeho busta z pomníku v Aši, který byl odhalen roku 1909 k výročí 60 let Ašského tělovýchovného spolku, zmizela. V roce 2009 byl památník a jeho okolí upraveno, roku 2013 přibyla i nová busta. O 150 m dále je busta dalšího německého velikána – Theodora Körnera (1791 – 1813), básníka a vojáka, což se mu stalo také osudným. Zemřel velice mlád, v 21 letech, na bitevním poli u německého města Gadebusch. Tento pomník byl odhalen 100 let po úmrtí Theodora Körnera, v roce 1913. I zde se opakovala novodobá historie předešlého pomníku. Poválečný osud busty není znám, teprve v letech 2013-2014 byla doplněna nová busta a další zmizelé náležitosti pomníku (reliéf jezdce na koni a dvě nápisové desky). Trio velikánů doplňuje pamětní deska Friedricha Schillera, instalovaná pod rozhlednou na skalním převisu roku 1905. Též zde se opět opakuje nám již známý osud zdejších památníků – reliéf obličeje básníka zmizel, teprve roku 2014 byla dochovaná kamenná deska obohacena o nový. A nyní již máme vrchol (doslova) našeho putování na dohled. 

Přímo před námi se tyčí 34 m vysoká kamenná rozhledna, velice oblíbený cíl zdejších turistů. Věž je řazena do sítě 172 dochovaných tzv. Bismarckových rozhleden, stavěných na počest velkého německého státníka Otto von Bismarcka na čtyřech kontinentech. Nejvíce těchto věží tedy pochopitelně nalezneme v Německu (146), v České republice jsou tři (Aš, Cheb, Šluknovský výběžek), další se nachází dokonce i v Tanzánii nebo Kamerunu. Kromě toho, že se jedná u nás o nejstarší ze tří Bismarckových věží (stavba byla dokončena roku 1903), zároveň je také tou nejzápadnější. Autorem projektu byl prominentní německý architekt Wilhelm Kreis (1873 – 1955), jehož pozoruhodná tvorba slavila úspěchy za každého režimu. I za projekt zdejší rozhledny získal roku 1901 prestižní ocenění na Umělecké výstavě v Drážďanech. Po zdolání 122 schodů budete odměněni úchvatným výhledem kolem dokola – můžete spatřit další z Bismarckových věží na Zelené hoře u Chebu, šumavský Špičák, Klínovec i Fichtelberg v Krušných horách, Lesný ve Slavkovském lese nebo Dyleň v Českém lese. S tím, co vidíte, Vás seznámí měděné tabulky na parapetech oken.

Kolem bývalé budovy pohostinství, ulicí U Rozhledny, sejdeme níže. Za chvíli se před námi objeví velké moderní sportoviště a naši cestu bude kousek kopírovat inline dráha. Vstupné do areálu je zdarma, půjčovna nabízí širokou škálu sportovního vybavení za přívětivé ceny. Najdete zde dětské hřiště, plochy pro různé míčové sporty (tenis, basketball, streetball…), badmintonové hřiště, stolní tenis, ruské kuželky, minigolf a lezeckou stěnu. Je to opravdu místo, kde snadno zanecháte poslední zbytky energie. Po chvilce se napojíme na cyklostezku číslo 2060, odbočíme vpravo. Za malým jezírkem napájeným Medvědím pramenem se opět napojíme na modrou turistickou značku a sejdeme zpět k výchozímu bodu.         

KNIŽNÍ ZDROJE:

KRÁTKÝ, Jiří a MIlan VRBATA. Aš v zrcadle času. Aš, 2005.

ELEKTRONICKÉ ZDROJE:

Česko země příběhů: Bismarckovy věže [online]. Czech Tourism, 2017 [cit. 2023-04-09]. Dostupné z: https://www.ceskozemepribehu.cz/pribeh/97-bismarckovy-veze

DOLANSKÁ, Jitka. Aš si připomíná smutné výročí, před šedesáti lety lehl kostel popelem [online]. 10. 5. 2020 [cit. 2023-04-09]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/karlovy-vary/zpravy/evagnelicky-kostel-nejsvetejsi-trojice-as-pozar-vyroci.A200505_545977_vary-zpravy_ba

DOLANSKÁ, Jitka. Budova ašské radnice přežila ničivý požár i bourání, teď slaví 290 let [online]. In: . 9. 3. 2023 [cit. 2023-04-09]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/karlovy-vary/zpravy/pamatky-historie-radnice-budova-as-oslava-pozar-bourani.A230309_712631_vary-zpravy_melu

Chebský deník: Tři Bismarckovy věže stojí v Čechách, dvě na Chebsku [online]. [cit. 2023-04-09]. Dostupné z: https://chebsky.denik.cz/zpravy_region/rozhledny_cheb20070601.html

Informační centrum Aš [online]. [cit. 2023-04-09]. Dostupné z: https://www.info-as.cz/

Město Aš [online]. [cit. 2023-04-09]. Dostupné z: https://www.muas.cz/

Muzeum Aš: Národopisné a textilní muzeum [online]. [cit. 2023-04-09]. Dostupné z: https://www.muzeum-as.cz/

Sportovní areál vrch Háj [online]. [cit. 2023-04-09]. Dostupné z: https://www.lesy-as.cz/sportovni-areal

Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Aš [online]. c2023 [citováno 9. 04. 2023]. Dostupný z WWW: <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=A%C5%A1&oldid=22610022>

Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Friedrich Ludwig Jahn [online]. c2022 [citováno 9. 04. 2023]. Dostupný z WWW: <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Friedrich_Ludwig_Jahn&oldid=21964570>

Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Martin Luther [online]. c2023 [citováno 9. 04. 2023]. Dostupný z WWW: <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Martin_Luther&oldid=22611728>

________________________________________________________________________________________________________________________________

Dnešní výlet nás zavede k pramenům významné řeky. Tok Bílého Halštrova měří 257 km. Na našem území se nachází pouhopouhých 11 km. Pro nás celkem bezvýznamný potok s krásně upraveným prameništěm, ale v Německu hlavní tok protínající Lipsko a další velká města (Plavno, Bad Elster, Geru). Její pouť končí v Halle ústím do Sály. Čeká nás nenáročný výlet, vhodný i pro děti.

Naše putování začíná v malé vesničce nedaleko Hazlova, ve Výhledech. Dnes nevelká vesnice s několika málo obyvateli (v řádech nižších desítek), byla před 150 lety docela velkým sídlem s přibližně 700 obyvateli. Většina turistů se do obce dostane pravděpodobně přes Hazlov a Skalku. Již 500 m před vjezdem do Výhledů nás vítají dvě drobné kamenné památky. První je barokní sloup s kruhovým reliéfem Nejsvětější Trojice z roku 1830 ukrytý ve stínu čtyř kaštanů (neboli jírovců). Nápis nám sděluje, že tato památka vznikla na paměť Magdaleny Brocher a Franze Brocher. Autorem díla je loketský sochař Johann Wildt, jehož díly je doslova posetý celý region. O pár metrů dále je v dosti zanedbaném stavu pomník obětem I. světové války s torzem černé desky se jmény obětí. Na křižovatce v obci je ukázkově opravený krucifix na vysokém kamenném sloupku s datací L. P. 1838. Hned za ním je domek čp. 10, kde jsou, částečně na jeho zahrádce, v terénu dobře patrné pozůstatky tvrze – jde o kruhovou vyvýšeninu vystupující nad okolní terén. Pokračujeme po zelené TZ po hlavní silnici. O kousek dál, na opačné straně cesty, u penzionu Na Výhledech, jsou půvabná drobná kamenná boží muka. Zelená nás vede na okraj obce a dále do lesů Smrčin. Po chvíli dojdeme k posezení a odsud je to již jen pár kroků k povalovému chodníčku, který nás přivede ke krásnému kamennému pomníčku pramene Bílého Halštrova. 

Památka byla postavena roku 1898 Vogtlandským horským a turistickým spolkem. Víceméně současnou podobu příjemného odpočinkového místa získal pramen Halštrova s kamenným pomníčkem v 90. letech 20. století. Pomníku dominuje velký nápis Elster Quelle a nad ním rodový znak pánů z Helmfeldu (Wilhelm von Helmfeld), kteří darovali pozemek za účelem výstavby pomníku. Rod byl povýšen do šlechtického stavu roku 1792, ovšem přídomek von Helmfeld užíval až od roku 1827, počátkem 20. století již rodina běžně užívá pouze tento přídomek.  Tento rod byl od roku 1787 do konce druhé světové války úzce svázán s hradem, později i zámkem, v nedalekém Starém Rybníku u Skalné. Největší řeka, zrozená na území Karlovarského kraje, začíná tedy právě zde, ve stínu vysokých stromů, v kamenném lůně žulového pomníku…

Abychom se nevraceli stejnou cestou a poznali ještě kousek něčeho nového, vrátíme se na žlutozelenou cestu a budeme pokračovat na rozcestník Pod pramenem Halštrova. Odsud je naší barvou žlutá, tedy odbočujeme vlevo. Po 300 m zahýbá značka vlevo a pozor na následujícím rozcestí odbočuje vpravo (za dalších 150 m). My značku ale v tomto místě opustíme, půjdeme stále přímo po neznačené cestě a za chvilku (po 300 m) dojdeme opět na zelenou, k rozcestníku U Buku, kde už to známe, zamíříme zpět do Výhledů.

KNIŽNÍ ZDROJE:

MAŠEK, Petr. Modrá krev: minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 2. rozš. vyd. Praha: Mladá fronta, 1999. ISBN 80-204-0760-x.

ELEKTRONICKÉ ZDROJE:

Die Weiße Elster wird Flusslandschaft des Jahres 2020/21 [online]. [cit. 2024-03-29]. Dostupné z: https://www.naturfreunde.de/die-weisse-elster-wird-flusslandschaft-des-jahres-202021

KARAS, Martin. Hrady.cz: Pramen Bílého Halštrova [online]. 05/2010n. l. [cit. 2024-03-29]. Dostupné z: https://www.hrady.cz/prirodni-scenerie-pramen-bileho-halstrova-weisse-elster-quelle

LOH-KLIESCH, André. Leipzig-Lexikon: Weiße Elster [online]. [cit. 2024-03-29]. Dostupné z: https://www.leipzig-lexikon.de/FLUSSSEE/ELSTER.HTM

WIKIPEDIA. Lipsko [online]. [cit. 2024-03-29]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Lipsko